Kemping pod Medvědí soutěskou

Od jara jsme měli s děckama domluvený trip na ferraty. Po dohodě s Verčou jsme jeli o den dříve a náš plán byl prostý. Oba jsme měli po noční, kdy jsme nespali, tak jsme si ráno lehli na hodinku a pak směle vyjeli směr Medvědí soutěska. Auto jsme naplnili jídlem a výbavou (hlavně spoustu jídla, protože jídlo je základ, když máš zvedat náklad!). Bylo příjemných 30 stupňů a my jsme si to jeli bez klimatizace směr Vídeň a následně směr Graz. Po chvíli jízdy jsme usoudili, že je potřeba změnit role posádky a já se ujal řízení. Verunka se ujala velmi originálním stylem navigace a dala si asi 20x po cestě šlofíka... Nicméně, jediné nepříjemné bylo projíždět Vídní, protože klasicky jak je ve světe známo, v létě musí být každá cesta alespoň zčásti rozkopaná...

Základ je hromada jídla (pod věcmi, aby nebylo odcizeno) a hlavně co? Víno!

Po dlouhé, ale opravdu dlouhé době jsme se doploužili na místo činu. Bylo celkem dost hodin, tak jsme natankovali a vyrazili směr soutěska. Pro naše překvapení to byl kopec jako k....a a já si připadal jako Frodo jenž se snaží vyškrabat k hoře Osudu. I ten malý hobit to dokázal si říkám a ikdyž přes svoje 5kg pytle pod očima nevidím, dávám nohu za nohou. Po cestě potkáváme lidi, kteří na nás mluví cosi německy (kromě sprosťáren nic neumíme říct...) a smějí se na nás. Po chvilkovém doumání si řeknem, že jsme asi sympatičtí. Nevím co se stalo, ale Verča mi utíkala a já ji nebyl schopen vůbec dohnat. Říkám si jak se jí musí jít když se krásně vyspala, ale nebylo to ono. Největší překvapení dne se událo až po příchodu k Soutěsce. BYLO ZAVŘENO!!!