Aneb když se Jeseníky nedají!

Aneb když se Jeseníky nedají!

Není třeba slov :-)

Když jsem Verču poznal, byl jsem udiven kde všude byla. Po chvíli jsem si uvědomil, že byla pouze všude okolo, ale tu naši krásnou zem vůbec nezná! Dal jsem si za cíl seznámit tu naši Českou zemi a Verču. První volba byla jasná a hned jsem naplánoval cestu do Jeseníků! Tyto hory mi přirostly k srdci, protože už nějakou dobu tam trávím dost času, když jezdím na chalupu kousek od této kouzelné krajiny.

Noční bivak bez slimáků!

Jak člověku ukázat to nejhezčí z Jeseníků za krátkou chvíli? Nejlepší volbou je jít z Koutů přes Praděd na Ramzovou či do města Jeseník (cca 40-50 km). Chtěl jsem dát Verči ochutnat, jaké to je si vše nést na zádech. To jsem bohužel nevěděl, že to ještě nikdy nezkusila... Stačilo sbalit hromadu jídla, oblečení a věci na bivak. Posléze nastoupit do vlaku a vstříc dobrodružství!

Jelikož to byla vcelku hodně spontánní akce, tak jsme přistáli v Koutech v 23:45. No, můj plán byl z počátku vyšplhat na konec lanovky, ale Verčin pohled mě donutil přehodnotit situaci velmi a to velmi rychle. Náš stan jsme si rozdělali na parkovišti, protože ti bylo jediné místo kam nevkročila slimáčí skluznice (ano, Verča má panický strach ze slimáků!). Stan rozdělán a předpověď výborná!

Tyto rána prostě zbožňuji.

Ráno jsme vstali a k Verči údivu nás nikdo nevykradl ani nás nenavštívil Rumcajz přes noc. Ráno jako z pohádky! Modré nebe, řeka vychlazena na příjemných pár stupňů nad nulou, toaleta v lesíku s prkýnkem z kapradí + zážitkový toaletní papír značky smrkové jehličí a káva z našeho vařiče (Lidl kávu opravu už nikdy...). Po bojové poradě bylo jasné, že náš první cíl bude bivak někde za Pradědem. Po cestě na lanovku jsme museli přehodnotit naše síly a já jako milovník dokumentů se považoval za horského šerpu (jako Pburba Tashi)... Po odlehčení Verčinýho batohu jsem byl přibit k zemi. No co, jsem Spartan! Lámali jsme metry i výškové metry. První zastávku jsme si dali na vrcholu lanovky, kde jsme taky celkem zakempili...

Pláštěnka vyvinuta vědci z NASA!

Po obědě jsme se vydali směr Mravenečník a Dlouhé Stráně. Sotva v půli nás chytil obrovský liják, tak jsme nahodili naše nepromokavý pláštěnky a šli dál. Na Dlouhých Stráních jsme zjistili podle aktuálních informací, že naše pláštěnky jsou z 50% prodyšné! V praxi to vypadalo na sprchu pod pláštěnkou. Nicméně jsme to nevzdali a řádně jsme se ubezďačili za bufetem ve dveřích. Verča se celou dobu chvástala jak se těší na rakovinu (v naší řeči čínská polévka). Po chvíli jsem zjistil, že to nepůjde uvařit bez 200g kuřecího masa a čerstvé zeleniny. Přestalo pršet a mi vyrazili. Po 5 minutách zase zpět a to už bylo konec. Pršet nepřestalo...

Občas se prostě nesejde karma a nám tento víkend vůbec nepřála. Po dlouhém bádání a bloumání jsme se rozhodli tuto expedici odpískat. Sešli jsme zpět do Koutů a dali si zaslouženou malinovku. Nicméně super zkušenost a s moudrem: Vždycky může být hůř! Ve vlaku jsme bouchli naše vítězné šáňo a šili si to ve vlaku směr home..

Láďa