ŠTÍŘI

Už na základce nás v přírodopise učili, že štír má na konci ocásku jedovatý bodec. Používá ho k lovu a ke zneškodnění nepřátel.  V poslední době mám pocit, že i někteří lidé v mém okolí ho mají. A umí ho sakra dobře používat. Co je k tomu vede?

Přiznám se, že občas svůj jedovatý ocásek vytáhnu i já. Když mi někdo skáče po hlavě, nebo když někdo ubližuje mým blízkým. Občas taky nechtěně, aniž bych si to uvědomila. A ano, někdy to bylo i schválně, z čeho už jsem tak nějak postupem času a odezněním puberty vyrostla.  Ale není to často a můj „šuplíček“ se musí už hodně vrchovatě naplnit, protože se snažím konfliktu spíš vyhýbat, než ho vyhledávat.

Když ptáčka lapají, hezky mu zpívají. A pak au. Jedná jedovatá rána. Člověk si řekne, že to se tak občas stane. Au. Znova. Mm, třeba si to ten člověk neuvědomil. Au. To si snad dělá srandu. Au. Au. Au. Proč to sakra dělá? Jako první důvod mě vždycky napadne závist. A nemusí to být taková ta prvoplánová závist. Možná si ten člověk ani neuvědomuje, že závidí a proto bodá kolem sebe. Ale co závidí? Věci, vztahy, práci, peníze? Každý je přeci svého štěstí strůjce.

My si to chvíli necháme líbit. Doufáme, že se něco změní a proto dáváme další a další šance. Ale jednou pohár přeteče a nás to už přestane bavit a vezmeme nůžky a šmik. Třeba jim to dojde a třeba ne J.

Všem odvážným hezký zbytek neděle.

Verča