Všichni hrajeme divadlo.

Na vysoké v sociologii jsme jednou dostali za úkol přečíst text a na jeho základě zpracovat projekt. Vybrala jsem si text od Ervinga Goffmana - Všichni hrajeme divadlo. Možná někteří znáte, možná ne. Mně tento text donutil se zamyslet nad věcí tak běžnou, o které už ani nepřemýšlíme, ale jen málo kdo z nás si uvědí, proč vlastně to všechno.

Každý má v tom našem světě nějakou roli. Roli v zaměstnání, roli matky nebo otce, přítelkyně, přítele, kamarádky, kamaráda. I když jdete nakoupit hrajete. Dokonce někteří si i sami před sebou na něco či někoho hrají. Jsme herci 24 hodin denně, sedum dní v týdnu. Některé role hrajeme rádi, jiné z donucení. Stejně jako herec i my musíme některé role hrát sakra dobře. Když jdete na pohovor, asi nepůjdete v teplákách a na hlavě nebudete mít týden mastné vlasy a každé druhé slovo řeknete nebude sprosté. Neseřvete v práci šéfa či kolegu, že se k vám chová jako naprostý idiot. Neřeknete zákazníkovi, jestli na tu hlavu po cestě do obchodu neupadl, když jsi vymýšlí, jak by si přál ten salám nakrájet. Prostě občas musíme všichni hrát.

Jen mě občas mrzí, že u některých lidí už nepoznám, kdy jen hrají, nebo už takoví prostě jsou. Jestli je jejich role tak zblbla, stoupla jim do hlavy nebo se s ní tak sžili, že už ji vzali za sobě vlastní. Proto buďme více lidmi než herci, nepovyšujme se nad kamarády, kolegy a neřešme kraviny. Svoji roli třeba budete hrát na jedničku, ale jako člověk selžete.

Dva z Brna